 |
Pro začátek, že Jimramov je městečko na Vysočině kde se narodil spisovatel Jan Karafiát (ano správně, ten co napsal Broučky - anglicky The Beetles a v souvislosti s festivalem snad Beatles? Ale ne), dále pak bratři Mrštíkové (jistě, ta ženská co vařila kafe) a jezuita Karel Slavíček - misionář, astronom a geometr u císařského dvora v Pekingu.
A festival? Festival, ten už je něco jako kultovní. A kulturní. Kultovní kultůra, vždyť každý rok zde lze vidět mnoho povědomých tváří a O(o)tevřeno bylo již po třinácté. A cože nám může takové Otevřeno nabídnout? Muziku, divadlo, kino, výtvarno, ekologično, vlastivědné vycházky, čaj, pivo, čočku s párkem, bez párku, irský stan s tmavým pivem a živou muzikou, aj. duchovno chcete-li a k tomu slunečno, oblačno, a pěknou kosu po půlnoci. Vzhůru na Jimramov. Festival se koná v zámeckém parku Bludník, ohraničeném dílem plotem, dílem vodou. Vzal jsem s sebou ženu s dětmi, neboť zde se mi daleko nerozutekou. Tedy děti.
Potomci byli nadšeni (já též) Divadlem Continuo, jehož herci festival zahájili skákajíce po náměstí mezi automobily na několikametrových chůdách. První kapela o5 & Radeček (čtěte Opět & Radeček) byla veselá, mladá, skočná a v pohodě. Sami sebe charakterizují jako speedpop a patrně o nich ještě uslyšíme. Na Pellarovo panoptikum laciných písní jsem se těšil. Ondřej Pellar je znám tím, že kapelu neustále rozebírá a opět skládá. Takový lego. Zpívala Blecha, na bicí hrál Caine (ten ze Znouzectnosti) a pokud je neznáte, nezbývá než doporučit. Šramloidní folkrock s výbornými texty, hudbou a razantní zpěvačkou. Jericho je kapela, která to všechno (tedy festival) kdysi spískala. Píská dodnes. Rythm & blues hráli očividně s chutí a Míla Lapáček zpívá čím dál tím líp. Muzikanti jsou roztroušeni po celé Vysočině, zkoušejí a koncertují sporadicky. Prý dík určité nervozitě hráli všechno rychlejc a ono to bylo ono. Sylvia Josifovská byla bluesová, jazzová, výborná, měla feeling a pro mnoho lidí bylo její vystoupení určitě jedním z vrcholů festivalu. Následující Jablkoň jsem již neviděl (ukládání dětí ke spánku), ale prej byla skvělá jako vždy. Co chtít více. Nešvilský krůžek, poslední toho večera, hrál House of Rising Sun jako metal. Inu proti gustu žádný dišputát.
V sobotu ráno se v místním kině promítaly Menzelovy Perličky na dně a Kachyňův Kočár do Vídně. Oba filmy jsme již se ženou viděli a tak nám nijak nevadilo s ohledem na věk našich potomků, dát přednost pohádce Rozum a štěstí v podání Bilbova loutkového divadla. Sobotní hudební blok zahajovaly Kryštofovy staré věci. Veselý regionální bigbítek, který hned na začátku roztancoval část ze stanů se vyklubavších člověků. Písničkář Marcel Kříž se svými spoluhráči, mezi nimiž se objevil např. i pianista Ivo Cicvárek, nás nenásilně zavlekl do samého lůna youngovské psychedelie. Úžasné texty. Pro mě osobně jeden z vrcholů festivalu. Folkrockový Hrozen vyspoupil bez bicích. Vokálními harmoniemi připomněl staré dobré CSN&Y, jenže s ženskejma. Bubeník z Veselé zubaté sháněl hodinu před jejich vystoupením po areálu paličky, protože se prej rozhodli přitvrdit. Rozhodli správně. Nářez to byl živočišnej, což maj lidi rádi. Já taky. Punk folk pub a kdovíco eště. Bratři Kočnarové hrají 30 let. Hráli folk. Mají pěkné texty. Ono vůbec kapely s blbými texty se v Jimramově nějak nevyskytují (čest pořadatelům). Anies Trip jsem prošvihl. Byli jsme se podívat na roztomilé výstavě Vojtěcha Zikmunda Hademsnědění. Taliesyn byli pro mnoho diváků zjevením. Dokud zpěvák mezi písněmi nepromluvil, myslel jsem, že je rodilý Angličan. Velmi kultivovaný folkrock obdobného ražení, jako staří Jethro Tull či Pentangle. Vkrádá se myšlenka, jestli nebyli až moc dokonalí ..., ale ne, byli dobrý. Kamarád k tomu poznamenal, že co česká kapela, to housle. Zjednodušeně, co Čech, to Ir.
Karlovi Vepřekovi nepřijela kapela a tak sháněl muzikanty kde se dalo. Konkrétně u Veselé zubaté, Jericha, Původního Bureše a rezidentní kapely z irského stanu (tam to mimochodem stálo také za to). Výsledný band by mu mohl závidět i sám David Peel. Tak nějak to znělo. Při písni o metru mě přepadl pocit, že začínám levitovat. Dust zněli jako Blue Effect s Mišíkem, ale měl jsem je přefiltrované skrze stěnu čajovnického stanu, takže ten dojem je bez záruky. V.R.M., tedy pánové Václavek, Pařez, a Dvořáček hráli křehký meditační bigbít. Pavla mi prý půjčí CD, ale zatím ho pořád hobluje. Již se těším. K vystoupení Původního Bureše se těžko mohu vyjadřovat, neboť jsem při něm stál s kytarou na pódiu. Takže jen - hráli jsme s dvouma bicíma a s chutí. Poslední toho večera vystoupili Echt! Byli echtovní a hráli k potěše diváků i své, dlouho, což je šlechtí, protože se většině nechtělo spát a při tanci se člověk zahřeje (kosa po půlnoci). Nedělní vystoupení Consortu Michala Hromka a skupinu Hromosvod jsme prospali a projeli (autem, na cestě k domovu). Takže jaké že bylo to Otevřeno? Otevřené, milé, až si člověk říká, co je malý to je hezký. Lidský rozměry přátelé! Lidský rozměry jsou důležitý. A díky Aničce a Tomášovi za střechu nad hlavou.
Jaromír František Fumas Palme - Původní Bureš
Jimramov festival Otevřeno 2002 (13. ročník)
 |
o5 & Radeček s veselejma houslema a hned s prvníma tanečníkama. Onřej Pellar s PPLP a s jakoby plnejma hrstma Písniček. Griotka a pivo. Jericho a jejich Poctivý blues bigbít a nadšený diváci. Silvia Josifoska & Band a lidi, který buď nevěřícně zírali a nebo tančili až do roztrhání těla. Věta z festivalového programu: Silvia Josifoská je zpěv a zpěv je Silvia Josifoska. Ano. Veselá a hodně uvolněná Jablkoň. Opakované porušování §188. Vonné tyčinky. Zběsilá country Nešvilského krúžku a 3x House Of Rising Sun. Kafe a moře krásnejch holek. Stany přímo v Bludníku. Sokolovna. Fara. Radost. Dobrou noc. Loutkový divadlo pro děti a pro ty co dokázali vstát v sobotu ráno. Pivo na zahrádce, v parku a nebo na náměstí pro ty ostatní. Vycházky po okolí. Nový a nový lidi. Všichni už to znaj. Už tady někdy byli a za rok přijedou zase.
Marcel Kříž medituje pro zadumaný odpolední ptáčata. Hrozen dorazil jen ve čtyřech sedminách. Veselá zubatá pobavila lidi, sama sebe a snad i skutečnou Zubatou. Karel Vepřek shánějící mezi festivalovejma návštěvníkama náhrady za nedorazivší Lyriku Putyku. Našel. Zahrál. Radost. Tma a světelný tyčinky. Topinka s kečupem a se sýrem. Vzkazy od návštěvníků pro pořadatele. Kapely z Irskýho stanu na hlavní pódium! Dust a zběsilí tanečníci. Funky! V.R.M. a kouzla a čáry a. ano Radost. Původní Bureš má dvoje bicí a evidentně je to baví. Lidi taky. Echt! Nemám to rád? Je mi krásně! Klamovka na Vysočině a konec ve dvě ráno. Věta z festivalového programu: "Feťáci a bubínkáři, nechte si své nádobíčko doma!" Radost. Michal Hromek v neděli ráno v kostele. Hraje tam. V Bludníku se všichni pomalu probouzej a loučej se. Odjezdy stopem, autem, autobusem. Vlakem. Za rok přijedou zase. Já taky. Radost.
Petr Hugo Šlik - Původní Bureš
