Kapela PŮVODNÍ BUREŠ patří k těm pilným, které dokola neobehrávají starý repertoár, ale stále se snaží přicházet s něčím novým. Důkazem toho je album CESTA Z KRIMU nedávno vydané firmou Indies Records, na němž se vedle kapelníka a hlavního zpěváka Jaromíra Františka "Fumase" Palmeho autorsky podílí také bubeník Petr Hugo Šlik a baskytarista Petr "Brut" Hernych. Titulní píseň, která album otevírá, vznikla na námět povídky maďarského autora popisující návrat politického vězně z 50. let z kriminálu domů, a hudebně ji otvírá harmonikové sólo, aby pak Fumasův sólový zpěv byl v refrénech doplňován sborem ostatních členů kapely. O tom, že Fumasova textařská fantazie je velmi bohatá, svědčí píseň City v city, kde je hrdina osloven dívkou z bilboardu, aby si pak pohrával s dvěma významy slova CITY. Hraní se slovíčky vnímáme i v Černé kočce, kde verše "Na obloze u měsíce/ svítěj hvězdy jako svíce/ pumelice jitrnice/ světla více slivovice" jsou zpívány s jistou monotónností a výrazným akcentem na rytmus. Názvuky irské balady slyším z písně Za vysokou hradbou (Díval jsem se do slunce/ a teď se mi zdá/ že cestou po obzoru/ jdeme ty a já) s výraznou hrou smyčců ve střední instrumentální části. Prolnutí trampské a milostné tématiky se sloganem známého jazzového evergreenu nacházíme v odpichové písni Tři čutory, která je věnována stejnojmenné kapele. V kontrastu s hříčkami a žertováním je píseň s tématem sebevraždy nazvaná Zhasla v pokoji, bohatě instrumentovaná, s trubkou a smyčcovými nástroji. Nejkrásnější z těch Fumasem kompletně vytvořených písní je asi závěrečná Pavouk se tiše sune po stěně, kterou věnoval svém otci, a která začíná sólem Markéty Janatové na některý z jejích smyčcových nástrojů, aby se pak v mezihrách ozvala Fumasova foukací harmonika. Text začíná verši "Pavouk se tiše sune po stěně/ vypadá tak nějak praštěně/ zalezl pod koberec není návratu/ tak jako loutkoherec v nějakém dramatu". V dalším pokračování přijde řada i na Cimrmanův citát o budoucnosti aluminia a text končí létacím snem - "Už spoustu let se chystám ke startu/ na stole fotku a zahnědlou paspartu/ Pomněnky po mně napříč stoletím/ až zvednu ruce zamávám odletím". Ze dvou písní Hugo Šlika mě obzvláště zaujalo reggae Osamocený strom, kde sólo zpívá Markéta a instrumentálně se výrazně podílí Jana Modráčková s trubkou. Hugo napsal také pěkný text k Brutově melodii v písni Dvě sestry nazpívané Markétou a Janou, která si tu také parádně zatroubí. Na ukázku alespoň závěrečné sloky: "Po nebi letí obraz vesmíru/ a vyplašená malá myš/ Zatančí na bílých klapkách klavíru/ a rozběhne se někam pryč/ A já jsem, tady jsem, tady jsem/ Pospíchám rychle za tebou/ utíkám přímou cestou za nosem/ kdoví kam cesty nás donesou". Výraznou písní alba je také Strašák s Fumasovou hudbou a Hugovým textem, v němž Hugo lehce navazuje na svoji stejnojmennou povídku, o níž bude ještě řeč, když mimo jiné píše: "Na bílým nebi černý havrani/ na černým poli bílej kříž/ z kostela se ozývaj varhany/ nemůžu ani o krok blíž/ ... / Stane se zázrak a já vykročím/ obejdu při tom celej svět/ i starej strašák zvedne obočí/ i když jen jednou za sto let". V doprovodu k této písni, při které se bude na koncertech publiku určitě výborně tančit, dominuje Janina trubka, která jí dává až nádech dalekého Mexika. Ještě se sluší připomenout, že se na nahrávání podílel také Jarda Svoboda z Trabandu, který ve studiu zaznamenal sbory a některé vstupy houslí a harmoniky.
Vedle zvukové nahrávky nabízí disk i datovou stopu, na níž je zaznamenán videoklip na titulní písničku, v němž hlavní roli muže propuštěného z kriminálu hraje básník Aleš Klatovský, klip oživující další píseň alba Osamocený strom s Markétou jako hlavní aktérkou, další hudební album Pavouk se tiše sune po stěně, kde jsou akustické verze některých písní alba a konečně také povídku Strašák, kterou jak již bylo řečeno napsal Petr Hugo Šlik. Je tedy burešovská nabídka skutečně bohatá, je co poslouchat, na co se dívat i co číst.
Obal a booklet alba tradičně Fumas vyzdobil svými obrázky, k nimž přidal i několik fotografií, současných i archivních. Také tu najdeme texty i diskografické údaje a z titulní strany se na nás vedle zamřížovaných oken dívá tvář hlavního klipového hrdiny Aleše, tak jak ho namaloval jeho kamarád Fumas.

Ivan Kott

Otištěno ve zpravodaji Jonáš-klubu č. 1, 2007