SEN NOCI INDIÁNSKÉ
S Fumasem dne 23.07.2001 rozmlouvala Marka Míková pro Radium - Český rozhlas

Proč se deska jmenuje Sen noci indiánské? Má to nějakou souvislost se Shakespearem?
Všechny názvy našich CD jsou slovní hříčky. Víc než nějaké  asociace  na Shakespeara tam jde o ten sen. Minulá deska se jmenovala Ghost do domu a byla o návštěvách a návštěvnících a tahle je o snech. Když se řekne sen, tak mě se okamžitě objeví Sen noci svatojánské. No a k indiánům máme blízko od dětství... všichni jsme četli kdysi Májovky...
Obal jsi maloval ty, ostatně jako všechny vaše obaly. Ta spící dívka v centru obrázku, ta, co jí jede vlak přes postel a vaše hudba přes uši, to je tvoje žena Dana?
Všichni říkají, že jak nakreslím nějakou ženskou, tak je to Dana. Já za to nemůžu, nějak se tam dostala...
A ty potvůrky kolem postele, to jsou sny?
Můžou to být součásti snů, některé jsou sympatické, pozitivní, některé zas naopak. Tamhleten s tím nosem jako flétna, to je Hladolet, ten se vyskytuje v několika našich písničkách.
To jsi vymyslel ty tu postavu Hladoleta?
Asi jsem to četl jako dítě, v nějaké knížce. Určitě je to nějaká pověst a mám dojem, že to má být Saturn, ten Hladolet. Je to něco mezi krysařem a skřetem... V té písničce se zpívá: Jednou takhle za sto let se objeví se Hladolet...
Ostatní potvůrky mají také jména?
Jména nemají, ale vyskytují se na několika našich deskách, třeba to okřídlené prase... to je pozitivní postavička, nezdá se ti?
A vlak tam máš proč?
To je spojené s titulní písničkou Sen noci svatojánské, ten člověk v ní jede ve vlaku a neví, jestli se mu to všechno jenom nezdá... Myslím, že naše další deska bude o cestování. Máme to takové tématické. Návštěvy, sny, cestování... no uvidíme, jestli na to dojde.
Texty vznikaly v jakem časovém rozptylu?
Psal jsem je přibližně  rok, od loňského léta do zimy 2000. Většinu textů jsem napsal na chalupě, tam mám prostor, na rozdíl od našeho malého pražského bytu a dobře se mi tam tvoří.
Píšeš si pro sebe a pak z toho vybíráš, nebo skládáš písničky vyloženě pro desku?
Já skládám s kytarou a vlastně už na začátku vím, co nejspíš zahodím. Tentokrát byl odpad asi dvě písničky. Většinou mě napadne muzika a třeba první verš, nebo celá sloka... později to dokončím.
Už na poslední deskce a objevily příběhy se středověkou tématikou, jak jsi k tomu přišel?
Všichni pořád zpívají o pocitech. Mám pocit, že jsou ty pocity všechny stejné a že se v nich už nikdo nevyzná. Mě začal zajímat  příběh. Tam ty pocity taky jsou, ale trochu ukryté v ději a to mě baví.
Ta první písnička:Píseň strašlivá o závodu Epony s chrtem, to je podle skutečné historické události?
Víceméně. Je to nějaký  keltský příběh, už nevím přesně kde jsem ho četl... Ve skutečnosti ta ženská, aby dokázala svému muži věrnost, tak závodí s jeho chrtem a při tom závodě mu porodí syna. Dokáže mu tím, jak ho má ráda... Já když jsem to psal, tak mi připadalo, že ten manžel je hroznej  blb. Láska ženy se přece nedokazuje  tím, že jí necháš závodit s chrtem. A jak mi nebyl moc sympatický, tak jsem ho na konci potrestal tím, že se mu žena proměnila v psa.
A mě zas připadalo, že ta ženská byla blbá. Proč vůbec na ten závod přistoupila? Nakonec i když vyhrála, tak se tomu chlapovi právě tím vítězstvím a i tou svou věrností úplně zprotivila.
Ono by se to dalo zakončit  tím, že byli blbci oba. Ale jiná doba, jiný mrav, nemůžeme soudit. Každopádně jsem si z toho příběhu dělal trochu srandu.
Písnička Hořící keř je trošku o Abrahámovi?
Je, ale dost volně. Takový pohled dnešního člověka.
Jako že Bůh se ztrácí a občas jako by ani nebyl?
V podstatě ano, ale je to dost pocitový text. Zase jsem o tom tak moc nepřemýšlel...
Moc se mi líbila ta písnička Jak mě to nebaví.
To vzniklo v Brdech na chatě Národního muzea: Byli jsme tam sami s Danou a s dětmi, měl jsem tam jen banjo, nebylo tam rádio ani televize a po večerech jsme si hráli staré šlágry. Třeba Olympiky a tak... a protože nikdo nechtěl přikládat, tak mě napadla tahle písnička. Původně to byl takový styl středoškolského rocku  50. let, uhlazené a vokály k tomu... pak jsem to přinesl do kapely a stala se z toho tahleta psychárna. Největší zásluhu na tom má Marcel, náš bubeník.
Ostatně na desce hraje spousta neznámých lidí... jaké je vlastně obsazení kapely?
Původní stálé obsazení je Brut na basu (Petr Hernych), Pavla zpívá a hraje na violu (Pavla Krucká) a já. To je základní sestava, která spolu hraje už 14 let. Marcel Pindel (bicí) s námi hraje tři roky (dříve hrával se Sluníčkem) a Slávek Forman (housle) asi rok. Pavla původně hlásila, že se chystá na mateřskou, tak jsme ho vzali jako záskok, ale zatím Pavla na mateřskou nešla, tak teď hrají oba .Na desce máme spoustu hostů: Zdeněk Šikýř, u toho jsme to míchali, Láďa Brom, sitarista, to je kamarád Jakuba Nohy, kterého máme moc rádi, Míša na flétnu, s tou se znám 20 let a vždycky jsme si slibovali, že si spolu zahrajem, tak teď k tomu došlo, moje Dana tam hraje na varhany v jedný písničce... Brut si totiž před časem koupil v bazaru elektrické varhany, váží asi 50 kg, jsou v litinovém rámu, stály asi 300 Kč a ladí se šroubovákem. Žena ho s tím vyhodila, tak mi je dal k narozeninám. Já je mám v kuchyni a Dana na ně občas zahraje, takjsem si říkal, že by mohla zahrát i na desce... Pak ještě Luboš Fendrych, ten hraje na foukačku, to byl původně náš šofér, teď si s náma občas zafouká, no a moje dcera Sára tam recituje.
Proč jste použili podklady, které byly natáčeny mimo studio, u tebe na chalupě, nebo v kuchyni?
Chtěl jsem, aby to získalo autenticitu. Zpívalo se u nás na chalupě, v síni, která je dost velká, takže se tam dostal přirozený prostor. Nechtěli jsme žádné umělé haly. Já to nesnáším. Lou Read taky žádné nemá... Natáčeli jsme kytaru, basu, zpěv a bicí všechno najednou, ale každý v jiné místnosti. Já jsem byl v jedné, hrál jsem na kytaru a zpíval, na uších jsem měl sluchátka, Brut byl vedle v pokoji s basou a Marcel ve třetím s bicíma.
A natáčel to kdo?
Honza Zouhar, ten je z kapely Esence. Je to mladý kuk, kterému je dvacet, pořídil si osmistopý nahrávací minidisk a byl ochoten jet s námi na chalupu. Já jsem vždycky toužil natočit desku u nás na chalupě. Tam jsme nahráli veškeré základy mimo dvou folkových písniček a dvou věcí, které se nepovedly a které se pak přetáčely  ve studiu.
To je docela odvážný experiment.
Když jsem četl životopis Boba Dylana, tak ten natáčel vždycky na nějakém statku... Mimo to nemám rád dozpívávání do nahrávky, zpívám rád s kapelou a tohle skoro v žádném studiu nechtějí dělat. Zdeněk Šikýř tedy dneska už ano.
Spřízněné kapely? Traband, Majerovy brzdové tabulky - s těma strašně rádi jíme a pijeme. Měli jsme moc rádi Zuby nehty, když ještě hrály.... Karel Vepřek... Více zde (dodatečná poznámka)
Jsi spokojený s deskou?
Je tam pár drobností, které bych udělal jinak, ale v podstatě jsem spokojený.
Proč jste použili podklady, které byly natáčeny mimo studio, u tebe na chalupě nebo v kuchyni?
Chtěl jsem, aby vše získalo autenticitu, aby se tam dostal přirozený prostor a abychom nemuseli používat umělé haly. Já to nesnáším. Lou Reed taky žádné nemá... Natáčeli jsme kytaru, basu, zpěv a bicí, všechno najednou, ale každý v jiné místnosti. Já jsem byl v jedné, hrál jsem na kytaru a zpíval, Brut byl vedle v pokoji s basou a Marcel ve třetím s bicíma. Všichni jsme měli na uších sluchátka a jeli jsme.
A natáčel to kdo?
Honza Zouhar, ten je z kapely Esence. Je to mladý kluk, kterému je dvacet, pořídil si osmistopý nahrávací minidisk a byl ochoten to natočit. Já jsem vždycky toužil nahrávat desku u nás na chalupě. Veškeré základy jsou odtamtud, mimo dvou folkových písniček a asi dvou věcí, které se nepovedly a musely se pak ve studiu přetočit.
To je docela odvážný experiment...
Když jsem četl životopis Boba Dylana, tak ten natáčel vždycky na nějakém statku... Mimo to nemám rád dozpívávání do nahrávky, zpívám rád s kapelou a tohle ve studiu neradi dělají.
A když o sobě říkáte, že jste psychedelický punk rock, to je zaklínadlo?
Ne. Vždycky, když se nás ptali, co hrajeme, tak jsme původně říkali kozí dech. Tomu nikdo nerozuměl, tak jsme začali říkat psychedelický folk rock, který hrajeme s nasazením jako pankáči. To už většina lidí pochopí...